Když se řekne literatura, mnoho z nás si vybaví buď rozsáhlé romány plné děje a postav, nebo naopak krátké, rýmované básničky. Málokdo si ale uvědomí, že za tím vším stojí základní dělení, které nám pomáhá orientovat se v nekonečném světě příběhů, myšlenek a vyjádření. Tradičně rozlišujeme tři hlavní literární druhy: prózu, poezii a drama. Každý z nich má svá specifika, která ovlivňují nejen formu, ale i způsob, jakým na nás text působí. Pojďme se ponořit do světa prózy, zjistit, co ji definuje, a v čem se liší od svých literárních sourozenců.
Samotné slovo próza pochází z latinského výrazu prósa orátio, což v překladu znamená „přímá řeč' nebo „řeč hovořící přímo'. A právě v tomto původu se skrývá její podstata. Próza je definována jako jakýkoliv psaný text, který není napsán ve verších.
Próza je přirozená a běžná forma psaného textu, která se ze všech literárních druhů nejvíce podobá naší každodenní mluvené řeči.
Její základní stavební prvky tvoří slova, věty a odstavce, které se volně propojují v souvislý proud myšlenek či děje. Narozdíl od poezie se próza neřídí pevným rytmem ani rýmem, ale podléhá gramatickým a syntaktickým pravidlům jazyka. Typicky je členěna do kapitol a odstavců, což usnadňuje čtenáři orientaci v textu.
Próza je nesmírně rozmanitá a obklopuje nás na každém kroku. Zahrnuje obrovské spektrum textů, od čistě uměleckých děl až po ty ryze informativní. Mezi nejznámější prozaické žánry patří:
Důležité je si uvědomit, že i když je próza často spojována s vyprávěním a dějem (tzv. epikou), není to její nezbytnou podmínkou. Jak jsme viděli u úvah či esejů, hlavní roli může hrát tok myšlenek a rozbor tématu.
Zatímco próza je "volnou řečí", poezie je známá jako "vázaná řeč". Hlavní a nejvýraznější rozdíl spočívá ve formě:
Představte si stejný příběh vyprávěný prozaikem a básníkem. Prozaik by se soustředil na posloupnost událostí, detaily, dialogy postav. Básník by pravděpodobně zdůraznil atmosféru, pocity postav a použil by zvukomalebné prostředky a rytmus k navození určité nálady.
Třetím tradičním literárním druhem je drama. Jeho specifikum spočívá především v tom, že je primárně určeno k předvádění na jevišti, nikoli k pouhému čtení. Klíčové rozdíly od prózy jsou:
Zatímco prozaický román může detailně popisovat vnitřní svět postavy a její myšlenky, drama je musí zprostředkovat primárně skrze slova a jednání postavy na scéně. V tomto smyslu je drama mnohem více závislé na vnější akci a slovech pronesených postavami, než na vnitřním komentáři vypravěče.
Možná si říkáte, proč je takové detailní rozlišování důležité. Pochopení rozdílů mezi prózou, poezií a dramatem nám však pomáhá nejen v hodinách literatury, ale i v běžném životě:
Próza je univerzální a flexibilní formou, která nám umožňuje zaznamenat a sdílet téměř cokoliv - od velkolepých ság po nepatrné myšlenkové proudy. Je to jazyk, kterým mluvíme v knihách, článcích i každodenní komunikaci, a proto je její role v psaném slově naprosto nezastupitelná. Ovládnutí a pochopení prózy je tak klíčem k odemknutí obrovského světa informací a kreativity.